Al Pacino

Al Pacino je narodil v New Yorku a je považován za velmi výborného herce, který se zabývá okrajově také reřírováním filmů. Al Pacino se proslavil filmy jako Kmotr, Serpico, Vůně ženy a spousta dalších, za které získal zaké ocenění za nejlepší hereckou hlavní roli.

Tapeta byla vymazána, vyberte si prosím jinou.

Al Pacino

Al Pacino, celým jménem Alfredo James Pacino, je bezesporu jedním z nejikoničtějších a nejvlivnějších herců v historii kinematografie, jehož intenzivní herecký projev a neuvěřitelná schopnost vtělit se do složitých postav zanechaly nesmazatelnou stopu v srdcích diváků i kritiků po celém světě. Narodil se 25. dubna 1940 v East Harlemu v New Yorku, čímž se řadí mezi typické „Newyorčany“ s hlubokými kořeny v italsko-americké komunitě. Jeho národnost je americká, s dědictvím sahajícím k sicilským přistěhovalcům. Dětství Al Pacina bylo poznamenáno chudobou a rodinnými problémy; jeho rodiče, Salvatore Pacino a Rose Gerardi, se rozvedli, když mu byly pouhé dva roky, a on vyrůstal s matkou a prarodiči v drsném prostředí jižního Bronxu. Již v raném věku se u něj projevoval neklidný duch a problémy s autoritami, což vedlo k tomu, že v sedmnácti letech opustil střední školu High School of Performing Arts, aniž by ji dokončil, a začal se živit příležitostnými pracemi, aby podpořil svou matku. Přestože akademické vzdělání ho nelákalo, jeho vášeň pro herectví ho poháněla vpřed; studoval herectví v Herbert Berghof Studiu a později se připojil k prestižnímu Actors Studiu pod vedením legendárního Lee Strasberga, kde se ponořil do metodického herectví, které formovalo jeho charakteristický, hluboce prožitý styl.

Jeho herecká kariéra začala na divadelních prknech, kde si brzy získal uznání a několik ocenění, včetně ceny Obie a ceny Tony, což potvrdilo jeho nesporný talent a předznamenalo budoucí slávu. Na filmové plátno vstoupil na konci 60. let, ale skutečný průlom nastal až v roce 1972, kdy byl i přes počáteční pochybnosti studia obsazen do role Michaela Corleoneho v epickém gangsterském dramatu Francise Forda Coppoly „Kmotr“. Tato role, která z něj přes noc udělala globální hvězdu a vynesla mu první nominaci na Oscara, ukázala jeho schopnost ztvárnit komplexní postavu, jež se z plachého válečného hrdiny promění v chladnokrevného mafiánského bosse. Následovala série ikonických rolí v 70. letech, které upevnily jeho pozici jednoho z nejlepších herců své generace: ztvárnil policejního detektiva, který bojuje proti korupci v „Serpicovi“ (1973), znovu se vrátil k Michaelu Corleoneovi v ještě temnějším a kritikou oslavovaném „Kmotrovi II“ (1974) a exceloval jako bankovní lupič Sonny Wortzik v realistickém dramatu „Psí odpoledne“ (1975). Každá z těchto rolí mu přinesla další nominace na Oscara a potvrdila jeho schopnost vnést do každé postavy neuvěřitelnou hloubku, zranitelnost i hrozbu.

Osmdesátá léta pro Pacina začala s dalším kultovním filmem, „Zjizvenou tváří“ (Scarface, 1983), kde ztvárnil brutálního a ambiciózního drogového barona Tonyho Montanu. Tato role, ačkoli zpočátku kontroverzní, se stala jedním z jeho nejslavnějších výkonů a jeho hlášky jsou dodnes citovány. Následovalo období, kdy se Pacino více zaměřoval na divadlo a experimentálnější filmové projekty, které ne vždy dosáhly komerčního úspěchu. Nicméně, v 90. letech se vrátil s plnou silou a zažil další komerční i kritickou renesanci. V roce 1990 se potřetí a naposledy objevil jako Michael Corleone v „Kmotrovi III“, ale největšího uznání se mu dostalo v roce 1992 za roli slepého, sarkastického podplukovníka Franka Sladea ve filmu „Vůně ženy“ (Scent of a Woman), za kterou konečně získal Cenu Akademie za nejlepšího herce po dlouhých sedmi nominacích. Devadesátá léta mu přinesla i další nezapomenutelné role, včetně právníka Davida Kleinfelda v „Carlitově cestě“ (1993), policejního detektiva Vincenta Hanny v epickém souboji s Robertem De Nirem ve filmu „Nelítostný souboj“ (Heat, 1995) a ďábelsky charismatického Lucifera ve filmu „Ďáblův advokát“ (1997).

Al Pacino si i v novém tisíciletí udržel svou pozici mezi hereckými velikány, i když jeho výběr rolí se stal pestřejším. Zahrál si v úspěšných filmech jako „Insomnie“ (2002), ztvárnil Shylocka ve filmové adaptaci Shakespearova „Obchodníka s Benátkami“ (2004) a pokračoval v práci na divadle, které vždy považoval za svou první lásku. V posledních letech se objevil v kritikou uznávaných snímcích jako „Tenkrát v Hollywoodu“ (Once Upon a Time in Hollywood, 2019) a po boku Roberta De Nira a Joea Pesciho v gangsterském eposu Martina Scorseseho „Irčan“ (The Irishman, 2019), kde opět předvedl svůj jedinečný talent a schopnost vtáhnout diváka do nitra postavy. Jeho herecký styl je charakteristický svou intenzitou, hlubokým psychologickým ponorem, expresivníma očima a nezaměnitelným hlasem, který dokáže být šeptavě zlověstný i explozivně vášnivý. Je mistrem transformace, který dokáže ztělesnit jak morálně zpochybnitelné antihrdiny, tak i zranitelné a sympatické postavy, vždy s neuvěřitelnou uvěřitelností a charismatem.

Co se týče rodinného stavu, Al Pacino se nikdy neoženil. Přestože nikdy neuzavřel manželství, měl několik významných a dlouhodobých vztahů s herečkami a dalšími ženami, mezi nimiž byly Diane Keaton, Jill Clayburgh, Penelope Ann Miller a Beverly D’Angelo. Je otcem tří dětí: dcery Julie Marie (nar. 1989) s hereckou trenérkou Jan Tarrant a dvojčat Antona Jamese a Olivie Rose (nar. 2001) s herečkou Beverly D’Angelo. I přes svůj status hollywoodské legendy si Pacino vždy střežil své soukromí a zůstal oddaný svému řemeslu. Jeho život je příběhem o houževnatosti, talentu a neúnavné snaze o uměleckou dokonalost. Al Pacino není jen herec, je to fenomén, který svou prací obohatil svět filmu a zanechal za sebou odkaz, který bude inspirovat generace herců a diváků po celá desetiletí.

Máte chvilinku času? Pokud je vaše odpověď kladná tak se podívejte na partnerskou stránku plnou tapet plochu počítače. Nejoblínější tapety jsou krajina, blesky a jezero..