Jack Johnson

Jack Johnson je poměrně neznámý americký písničkář, který začal se svojí kariérou v roce 2001, kdy ho velmi proslavilo jeho album Brushfire Fairytales. Jack Johnson má na svém kontě již čtyři alba. Jeho velkým koníčkem je surfování, které ukončila nešťasná nehoda, při které si vyrazil zuby.

Omluvte prosím nedostupnost této tapety.

Jack Johnson

Jack Johnson: První černošský šampion těžké váhy, který se postavil rasismu


Jack Johnson, celým jménem Arthur John Johnson, se navždy zapsal do historie jako první Afroameričan, který získal titul mistra světa v těžké váze v boxu. Jeho životní příběh je fascinujícím mixem sportovního triumfu, neústupné odvahy a tragických osobních bojů s předsudky své doby. Narodil se 31. března 1878 v americkém Galvestonu v Texasu, do rodiny bývalých otroků, Jamese a Tiny Johnsonových. Jeho dětství bylo poznamenáno chudobou a rasovou segregací, která v té době panovala na jihu Spojených států. Johnsonova národnost byla americká, ovšem jeho identita byla neodmyslitelně spjata s afroamerickou komunitou, jejíž hlasitým, byť kontroverzním, symbolem se stal. Formální vzdělání, pokud ho vůbec nějaké měl, bylo minimální; jako mnoho jiných mladíků z jeho prostředí začal pracovat v útlém věku, aby podpořil svou rodinu, přičemž se živil různými příležitostnými pracemi v docích a na ulici, kde se také poprvé setkal s boxem.


Johnsonova kariéra v ringu začala na přelomu století a rychle si získal pověst neobyčejně talentovaného a inteligentního boxera. Jeho styl byl na svou dobu revoluční – nebyl to jen hrubý rváč, ale defenzivní mistr, který dokázal soupeře přelstít, vyčerpat a pak nekompromisně ukončit. Získal si přezdívku „Galveston Giant“ a brzy dominoval v „černošském šampionátu v těžké váze“, protože rasové bariéry mu bránily utkat se s bílými šampiony. Ve světě, kde rasismus pevně ovládal sport i společnost, bylo pro černošského boxera téměř nemožné získat šanci bojovat o skutečný titul mistra světa. Johnson však byl neoblomný a neúnavně vyzýval bílé šampiony, až si nakonec vynutil zápas s tehdejším držitelem titulu, Tommym Burnsem. Tento historický zápas se odehrál 26. prosince 1908 v Sydney v Austrálii, a Johnson v něm naprosto dominoval. Zápas byl zastaven v 14. kole, když policie zasáhla, aby zabránila Burnsovi v dalším týrání. Johnson se stal mistrem světa v těžké váze, čímž šokoval a rozzuřil bílou Ameriku, která se odmítala smířit s myšlenkou černošského šampiona.


Po Johnsonově vítězství propukla v USA vlna rasistické hysterie, která vedla k celonárodnímu hledání „Velké bílé naděje“ – boxera, který by Johnsona porazil a „navrátil“ titul bílé rase. Tímto mužem se stal bývalý neporažený šampion James J. Jeffries, který se vrátil z důchodu, aby se s Johnsonem utkal. Jejich zápas, který se konal 4. července 1910 v Renu v Nevadě, byl nazýván „Zápasem století“ a sledovaly ho miliony lidí. Johnson Jeffriese nemilosrdně zbil a knokautoval v 15. kole, což vyvolalo v USA rasové nepokoje a násilí, při nichž zemřelo několik Afroameričanů. Johnsonova drtivá vítězství v ringu byla jen jednou z mnoha provokací, kterými se vzpíral společenským normám. Jeho rodinný stav a osobní život byly neustálým zdrojem skandálů. Johnson byl několikrát ženatý, vždy s bílými ženami, což bylo v té době považováno za nejvyšší zradu rasových bariér a vyvolávalo obrovskou nevůli. Žil okázalým životem, miloval rychlá auta, drahé oblečení a luxusní večírky, což bylo v ostrém kontrastu s očekávaným chováním černošského muže v éře Jima Crowa. Tyto provokace ho nakonec dohnaly k právním problémům.


V roce 1912 byl Johnson obviněn z porušení Mannova zákona, který zakazoval převážení žen přes státní hranice za „nemravnými účely“. Ačkoli obvinění bylo zjevně rasově motivované a opíralo se o jeho vztah s bílou ženou, Johnson byl odsouzen k ročnímu a jednomu dni vězení. Aby se vyhnul trestu, uprchl ze Spojených států a strávil sedm let v exilu v Evropě a Jižní Americe, kde nadále boxoval. Během svého exilu ztratil titul mistra světa. Stalo se tak 5. dubna 1915 v Havaně na Kubě, v zápase proti Jessu Willardovi. Johnson byl knokautován ve 26. kole, v horku a za mimořádných podmínek. Okolnosti zápasu jsou dodnes předmětem spekulací, někteří tvrdí, že Johnson zápas úmyslně „prodal“ výměnou za zrušení obvinění z Mannova zákona, ačkoli on sám to vždy popíral. V roce 1920 se Johnson dobrovolně vrátil do USA, aby si odpykal svůj trest ve federální věznici v Leavenworthu v Kansasu. Po propuštění se snažil vrátit do boxu, ale jeho sláva už pohasínala. Zbytek života strávil vystupováním ve varieté, provozováním restaurací a nočních klubů a příležitostnými exhibičními zápasy.


Jack Johnson zemřel 10. června 1946 ve věku 68 let při autonehodě v Franklintonu v Severní Karolíně, když se vracel z baseballového zápasu. Jeho smrt ukončila život plný bojů, triumfů a neústupné vzdornosti. Johnsonův odkaz je však mnohem větší než jen sportovní úspěchy. Byl průkopníkem, který se postavil rasismu a předsudkům s neochvějnou hrdostí a sebevědomím. Paved the way for future Black athletes a stal se symbolem odporu proti útlaku. Jeho život a kariéra inspirovaly generace a připomínají nám sílu jedince čelit nespravedlnosti. Navzdory jeho historickému významu a bojům, kterým čelil, mu byla plná spravedlnost udělena až mnoho let po jeho smrti. Prezident Donald Trump mu v roce 2018 posmrtně udělil prezidentskou milost za jeho odsouzení podle Mannova zákona, čímž symbolicky napravil dlouholetou křivdu a uznal Johnsonovo místo jako jednoho z největších a nejvýznamnějších sportovců a kulturních ikon v americké historii.

Máte chvilinku času? Pokud je vaše odpověď kladná tak se podívejte na partnerskou stránku plnou tapet plochu počítače. Nejoblínější tapety jsou krajina, blesky a jezero..