Leonard Cohen

Leonard Cohen se narodil v roce 1934 a pochází z Kanady. Jako písničkář je uznávaný po celém světě, kromě hudby se také ve velké míře věnuje psaní knih, které ale hudba již dávno překonala. Leonard Cohen ve svých písních, básních a povídkách často zmiňuje téma náboženství a mezilidské vztahy.

Tato fotografie (tapeta na plochu PC) byla smazána nebo přemístěna uživatelem do jiné kategorie. Omlouváme se a děkujeme za pochopení.

Leonard Cohen

Leonard Cohen, kanadský básník, prozaik, zpěvák a skladatel, patří mezi nejvýznamnější a nejvlivnější umělce 20. a 21. století. Jeho hluboký, barytonový hlas, introspektivní texty plné filozofických, náboženských a milostných témat a melancholická hudba mu zajistily kultovní status a trvalé místo v panteonu světové kultury. Byl mistrem slova, jehož dílo promlouvalo k univerzálním lidským zkušenostem s neobyčejnou upřímností a poetickou krásou.

Leonard Norman Cohen se narodil 21. září 1934 v převážně židovské čtvrti Westmount v Montréalu, Québec, Kanada. Pocházel z prominentní židovské rodiny; jeho otec, Nathan Cohen, byl majitelem továrny na oblečení a zemřel, když bylo Leonardovi pouhých devět let, což zanechalo hlubokou stopu v jeho raném životě. Matka, Masha Klonitsky, byla dcerou talmudisty a její rodinné kořeny sahaly až do Litvy, což formovalo Leonardovo dětství v prostředí, kde se snoubila židovská tradice s intelektuálními a uměleckými vlivy. Již v mládí projevil zájem o poezii a hudbu, naučil se hrát na kytaru a založil folkovou skupinu The Buckskin Boys. Po střední škole, kde se věnoval psaní poezie, nastoupil na McGill University v Montréalu, kde studoval anglickou literaturu a ekonomii a promoval v roce 1955. Během studií získal prestižní literární ceny a jeho dílo bylo publikováno v univerzitních časopisech, čímž potvrdil své rané literární ambice. Krátce navštěvoval i právnickou fakultu na McGillu a School of General Studies na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, ale jeho srdce táhlo k literatuře.

Po dokončení studií se Cohen plně ponořil do psaní. V roce 1956 vydal svou první sbírku poezie, „Let Us Compare Mythologies“, která sklidila pozitivní ohlasy. Následovaly další sbírky, „The Spice-Box of Earth“ (1961) a „Flowers for Hitler“ (1964), které potvrdily jeho talent. Jeho raná poezie byla hluboce osobní, melancholická a často se zabývala tématy lásky, sexu, náboženství a lidské osamělosti. Nespokojen s finančními vyhlídkami jako básník v Kanadě a hledaje inspiraci, opustil Kanadu a usadil se na řeckém ostrově Hydra, kde si koupil dům za peníze z dědictví po babičce. Zde žil několik let s Marianne Ihlen, která se stala múzou a inspirací pro mnohé jeho písně. Během svého pobytu na Hydře napsal dva romány: „The Favorite Game“ (1963), semi-autobiografický příběh o dospívání, a temnější, experimentálnější „Beautiful Losers“ (1966), který je považován za jedno z nejvýznamnějších děl kanadské literatury. Ačkoliv se romány setkaly s uznáním kritiků, nepřinesly mu finanční stabilitu, po které toužil.

Frustrovaný finančními potížemi a touhou oslovit širší publikum, se Cohen v polovině 60. let obrátil k hudbě. Přestěhoval se do New Yorku, centra folkové scény, a brzy se stal součástí Greenwich Village. Zde se setkal s Judy Collins, která nazpívala jeho píseň „Suzanne“ a pomohla mu získat nahrávací smlouvu. V roce 1967 vydal své debutové album „Songs of Leonard Cohen“. Album, s písněmi jako „Suzanne“, „Sisters of Mercy“ a „So Long, Marianne“, okamžitě etablovalo Cohena jako jedinečného hlasu na hudební scéně. Jeho hudba byla syrová, minimalistická a hluboce emocionální, odlišná od tehdejšího popu. Nebyl typickým zpěvákem; jeho hlas byl spíše recitativní, plný tíhy a naléhavosti.

Cohenova hudební kariéra trvala téměř padesát let a přinesla řadu ikonických alb. Následovaly desky jako „Songs from a Room“ (1969) s hity „Bird on the Wire“ a „The Partisan“, a „New Skin for the Old Ceremony“ (1974), které představilo „Chelsea Hotel #2“. Jeho texty se neustále vyvíjely, ale vždy si zachovávaly svou charakteristickou hloubku a komplexnost. Prozkoumával témata duchovna, politiky, sexuality a složitosti lidských vztahů. Album „Various Positions“ (1984) obsahovalo jeho pravděpodobně nejslavnější a nejčastěji coverovanou píseň, „Hallelujah“. Tato píseň, s jejími biblickými odkazy a odvážnou upřímností, se stala kulturním fenoménem, interpretovaným stovkami umělců po celém světě. V 80. a 90. letech Cohen experimentoval s modernějšími zvuky, začlenil syntezátory a ženské vokály, což je patrné na albech jako „I’m Your Man“ (1988) a „The Future“ (1992). Tato alba, nabitá ironií a politickými komentáři, ukázala jeho schopnost zůstat relevantní a kriticky se vyjadřovat k proměnám světa.

Cohenův rodinný stav je složitý, jelikož se nikdy neoženil, přestože měl několik dlouhodobých a významných vztahů. Jeho životní láskou a múzou byla již zmíněná Marianne Ihlen. Později měl s Suzanne Elrod dvě děti, syna Adama (narozen 1972) a dceru Lorcu (narozen 1974). Ačkoliv se nikdy nevzali, jejich vztah byl důležitý a ovlivnil jeho tvorbu. Další významnou partnerkou byla herečka Rebecca De Mornay. Po většinu svého dospělého života se Cohen intenzivně zajímal o duchovno a náboženství. V 70. letech se začal hlouběji věnovat Zen buddhismu, což vyvrcholilo jeho vstupem do kláštera Mount Baldy Zen Center nedaleko Los Angeles v polovině 90. let. Zde strávil pět let jako rezidentní mnich pod vedením svého učitele, japonského mistra Kyozan Joshu Sasaki Roshiho, který mu udělil jméno Jikan, což znamená „Ticho mezi dvěma zvony“. Toto období hluboké duchovní praxe mělo zásadní vliv na jeho pozdější tvorbu, dodalo jí klid a hlubokou moudrost.

V roce 2005 se Cohen dostal do finančních potíží, když zjistil, že jeho dlouholetá manažerka ukradla většinu jeho úspor, včetně peněz z jeho penzijního fondu. Tato katastrofa ho donutila vrátit se na koncertní pódia, což se ukázalo jako triumfální návrat. Od roku 2008 do roku 2013 uspořádal několik vyprodaných světových turné, která mu nejen pomohla splatit dluhy, ale také mu přinesla novou generaci fanoušků a kritické uznání. Jeho vystoupení byla legendární, trvala i tři hodiny a ukazovala jeho neuvěřitelnou vitalitu a oddanost hudbě. Jeho pozdní alba, jako „Old Ideas“ (2012), „Popular Problems“ (2014) a posmrtně vydané „Thanks for the Dance“ (2019), jsou považována za mistrovská díla. V těchto dílech se Cohen smířil se stárnutím, smrtelností a hledáním smyslu v životě. Jeho hlas byl hlubší, drsnější, ale jeho texty byly ostřejší a moudřejší než kdy předtím. Zpíval o lásce, ztrátě, víře a pochybnostech s neobyčejnou elegancí a humorem.

Leonard Cohen zemřel 7. listopadu 2016 ve věku 82 let v Los Angeles, Kalifornie, USA, jen několik týdnů po vydání svého posledního alba „You Want It Darker“, které bylo mnohými vnímáno jako jeho hudební rozloučení se světem. Byl pohřben vedle svých rodičů a prarodičů na židovském hřbitově Shaar Hashomayim v Montréalu. Cohenova hudba a poezie přesahují žánry a generace. Jeho vliv je patrný u nespočetného množství umělců. Získal řadu ocenění, včetně uvedení do Rock and Roll Hall of Fame, Songwriters Hall of Fame a získal Cenu prince z Asturie za literaturu. Leonard Cohen nebyl jen hudebník; byl filozofem, básníkem a kronikářem lidské duše, jehož dílo zůstane relevantní a inspirativní pro nadcházející generace. Zanechal po sobě odkaz hluboké introspekce, poetické krásy a nekompromisní upřímnosti.

Máte rádi přírodu a zvířata? Pokud je vaše odpověď ano, určitě si vyberete nějakou pěknou tapetu na plochu vašeho počítače z naší partnerské webové stránky.